LOFOTY ANEB SPLNĚNÉ SNY ZA SEVERNÍM POLÁRNÍM KRUHEM…
Lofoty jsou dnes pro mě nejoblíbenější fotografickou destinací a také tam pořádám největší počet fotoexpedic. Kdo ještě Lofoty nenavštívil, může jen litovat. Na relativně malém kousku země se příroda opravdu vyřádila a nabízí nekonečné množství hor, fjordů, pláží…k tomu nádherná polární záře. Co víc si může krajinář přát.
LOFOTY VERSUS ISLAND
V mých preferencích Lofoty snadno překonaly Island. Přiznám se, že jsem měl Island velmi rád, ale co se tam v posledních letech děje, to opravdu není moc pro mě. Nekonečné davy turistů mimo sezónu (o letní sezóně ani nemluvím), a to všude. V jejich čele davy neomalených Číňanů, kteří si s klidem stoupnou při focení východu metr před váš stativ. Jak osvěžující je potkat na Islandu slušné a vychované kolegy fotografy ze Singapuru, Japonska, Koreje. Všude se budují záchytná parkoviště pro nekonečné řady autobusů, a i kdysi klidné vnitrozemí je na tom dost podobně.
Lofoty jsou pravým opakem. Kromě notoricky známého Reine a pláží Skagsanden a Utakleiv potkáte fotografy či jiné turisty jen velmi sporadicky. Navíc počet kopců je snad nekonečný, vylézt se dá na každý druhý a pohledy jsou pokaždé jiné a pokaždé nádherné. A pokud se někdo nechce šplhat do kopců, pak pláží je na Lofotech také nepočítaně. Ale nejen to. Říká se, že jsou Lofoty skoupé na vodopády. Hned za domem nám teče celá kaskáda vodopádů, z nichž nejvyšší má dobře 80 metrů.
KDY VYRAZIT NA LOFOTY?
Samotným fenoménem je polární záře. Lofoty jsou oproti Islandu podstatně víc na sever, a to samozřejmě pozitivně ovlivňuje možnost vidět a fotit polární záři. Už ani nespočítám, kolikrát jsem byl na Lofotech, ať už soukromě nebo s expedicemi, a pokaždé jsem polární záři viděl. Často dostávám otázky od fotografů, že by se mnou rádi jeli na expedici, ale který termín si vybrat? Kdy jsou Lofoty nejkrásnější a kdy lze nejlépe polární záři neboli Auroru Borealis pozorovat? A moje odpověď je pokaždé stejná – Lofoty jsou krásné vždy. V zimních měsících nás čeká plno sněhu a je běžné, že během hodiny nasněží 25 cm a pak vysvitne slunce. Samozřejmě že jsme potom trochu limitováni možností výstupů na kopce a chce to již znalost místa a podmínek, aby fotograf věděl, na jaký kopec vylézt a naopak na který by mohl vylézt naposledy v životě.
Výhodou Lofot nicméně je ta skutečnost, že jsou blízko Golfského proudu. Díky němu zde nehrozí extrémně nízké teploty počasí a zima bývá na Lofotech bohatší na sníh než u nás, zato teploty jsou mírnější a nepadají příliš hluboko pod bod mrazu. To je v oblasti za Severním polárním kruhem opravdu výjimečný úkaz.
Zářiové termíny pak nabídnou Lofoty sice bez sněhu, zato plné krásných podzimních barev a zdolat můžeme téměř každý vrcholek, který se nám zamane. Nezapomenu na září 2017, kdy jsem strávil na Lofotech bez přestávky více jak tři týdny. Zatímco v Čechách nebylo září nijak oslnivé, na Lofotech jsme měli slunce v jednom kuse a 16 stupňů. Prostě paráda. Listopad nabídne opravdu hodně pozdní podzimní barvy, ovšem v kombinaci se zasněženými vrcholky, což dává fotografiím další rozměr. Navíc slunce je tak nízko na obzoru, že se dá fotit celý den. Proto jsem listopadový termín nazval „Nekonečné Lofoty“. Prostě nekonečné focení. Všechny tyto termíny jsou navíc víc než vhodné pro pozorování polární záře. A teď si vyberte :)
BEZ ČEHO SE NA LOFOTECH NEOBEJDEME
Fotografování na Lofotech, z hlediska výbavy, neklade na fotografa nějaké speciální nároky a vystačíme si s běžnou fotovýbavou jako při focení v Čechách. Jedna věc je však odlišná. Na Lofotech se více než kde jinde užijí filtry. Asi nemusím zmiňovat, že rozhodně nemyslím přechodové filtry, které považuji za přežitek doby a „old school“ focení. Místo nich máme daleko přesnější a preciznější expoziční bracketing, přičemž touto funkcí dnes disponuje snad každá zrcadlovka i lepší kompakt. Mám na mysli dva typy filtrů – polarizační a ND filtry. Přiznám se, že bez těchto dvou typů filtrů bych si ani neuměl focení na Lofotech představit, tedy zejména co se týká kompozic u moře. Zásadně používám pouze šroubovací filtry, neboť sluneční clona poskytuje ochranu nejen před sluncem, ale i před vodní tříští, byť by se jednalo o velmi široká ohniska. Asi nemusím říkat, že polarizační filtr efektivně odfiltruje odlesky, a to jak na vodní hladině, tak na kamenech na pláži. V případě focení právě na kamenitých plážích považuji proto polarizační filtr opravdu za nenahraditelný.
A ND filtry? ND filtr vlastně není nic jiného než tmavé sklo o různé intenzitě tmavosti a jeho účelem je prodloužení expozičního času. Opět fakt, který asi všichni víme. A asi také tušíme, že vodu můžeme výtvarně ztvárnit v zásadě třemi způsoby. Na velmi krátké časy bude voda jakoby „zmražená“, což asi není pro většinu krajinářských záběrů příliš atraktivní, jelikož struktura vody připomíná výletní rodinné fotografie pořizované během poledne kompaktem na prudkém slunci. „Středně“ dlouhý čas nám nabídne na vodě velmi příjemnou strukturu a dokážeme zachytit jednotlivé segmenty vodopádů či tříštících se vln a velmi dlouhý čas nám umožní různě intenzivně vodní hladinu „vyhladit“, a to až do podoby nehybné homogenní plochy.
Ale jakou intenzitu ztmavení filtru si vybrat a jakou značku? Odpověď na první otázku není jednoznačná. Já nejčastěji používám ztmavení o 6EV, 10EV a 11EV. Ale není to samozřejmě žádné dogma, záleží na naší kreativitě. Ale důležitější, než intenzita ztmavení je u ND filtrů, a vlastně i u polarizačních filtrů, kvalita filtru jako takového. V první řadě se vyvarujme laciných sklíček za pár dolarů z kdovíjaké země. Tyto filtry mají zásadní vady – výrazně kazí kvalitu kresby, ale zejména u nich dochází k různobarevným posunům v ploše, které jsou v postprocesu nezkorigovatelné. Proto je prakticky nezbytně nutné kupovat opravdu kvalitní filtry. Existuje několik velmi známých světových značek. Mě však poslední dobou zaujala značka NiSi.
