OBJEKTIVY CARL ZEISS – SILNĚ NÁVYKOVÁ DROGA
Popravdě musím říct, že jsem se značkou Carl Zeiss neměl žádné zkušenosti až do podzimu 2017. A jak tomu už bývá, k „Zeissům“ mě přivedla náhoda. V říjnu roku 2017 jsem měl přednášku a workshop na Fotoexpu v Praze. Přestávku jsem si krátil korzováním po hlavním sále, až mě odchytl fotograf a vyhrknul na mě, jestli nejsem náhodou Honza Šmíd a že mě zná z televize. Byl to vynikající fotograf a také znalec starých objektivů Honza Tichý. Ten mi také nabídl, jestli se nechci podívat do stánku Zeiss.
Šel jsem trochu neochotně. Přeci jen jsem o objektivech Zeiss nijak nepřemýšlel. Jejich cena mi připomínala drahotu, k tomu ta váha, nic pro mě. Nicméně jsem dostal od českého zastoupení nabídku vzít si na nejbližší fotoexpedici objektiv k testování. Sáhl jsem po Milvusu 15 2,8. Tohle sklo mě hned zaujalo – mimo jiné tím, že nemá, jako jedno z mála, vypouklou čočku a tudíž na něj lze snadno našroubovat filtry.
Patnáctku jsem si vzal na nejbližší fotoexpedici na Lofoty speciálně na focení polární záře a musím říct, že jsem byl výstupem víc než mile překvapen. S objektivem jsem se po návratu z expedice loučil poměrně těžko, na druhou stranu jsem dostal příslib, že pokud budu chtít testovat další objektivy, není problém. Tak jsem si řekl, že si lidi z Zeisse trochu vyzkouším.
Na Štědrý den, někdy v 15 hodin, jsem poslal do českého zastoupení mail, že bych rád zkusil nějaká další skla, ale že bych je potřeboval na druhý svátek vánoční, protože budu odjíždět mimo Prahu. K mému překvapení nejen že mi přišla odpověď během půl hodiny (skutečně byl Štědrý den), ale co víc – 26. 12. v požadovanou hodinu před domem zastavilo auto se skly, které jsem si chtěl otestovat. To jsem opravdu smeknul. Jak výrazný kontrast s „ochotou a akceschopností“ českých zastoupení jiných fotografických značek.
Od zmíněných Vánoc nechyběly objektivy Zeiss na žádné z mých fotoexpedic. Velice rychle jsem zjistil, že cena těchto fotografických skvostů je naprosto oprávněná. Ono koneckonců stačí na tělo nasadit jakékoliv sklo z řady Milvus nebo Otus a vše je okamžitě jasné. Nikdy jsem nedělal dealera žádné značce nebo nebyl žádnou značkou placený. Proto když jsem nějakou techniku doporučoval nebo nedoporučoval, bylo to vždy na základě mých osobních zkušeností a testů. A že mi za tu dobu prošlo rukama plno objektivů.
Bez nadsázky tak můžu říct, že objektivy Zeiss jsou tím nejlepším, co jsem kdy měl v ruce. Kdo je nevyzkoušel, neví, o co přichází. Milvus 18 2.8 (opět žádná vypouklá čočka), Otus 28 1.4, Milvus 35 1.4, Otus 55 1.4, Otus 85 1.4, Milvus 135 2.0…tak bez této řady si už nedovedu svoje focení ani představit. Jak jednou vezmete tyto objektivy do ruky, už přemýšlíte, jak na ně našetříte anebo vymýšlíte akční plán, jak snadno a rychle vyloupit banku :) Po mých prvních zkušenostech jsem se velmi snadno a s lehkým srdcem zbavil svých dosavadních objektivů a jen jsem hořce litoval, že jsem Zeiss skla neměl už podstatně dříve. Ale nejen výše uvedená řada je vynikající, jedním z doposud nezmíněných skvostů je například Milvus 25 1.4.
Moje spolupráce se značkou Carl Zeiss nabrala na obrátkách a vyústila v to, že jsem se stal hrdým ambasadorem této fotografické ikony. Druhým v České republice a 25. na světě. Je to pro mě nový vítaný impuls do další práce. Přeci jen jsem po rychlém zisku titulů QEP a zejména Master QEP ztratil trochu motivaci, protože co víc se dá ve fotografickém světě dokázat? Reprezentování nejprestižnější fotografické značky je naopak velmi dobrou motivací do dalšího focení a projektů.
Původní text tohoto článku byl napsán v roce 2019. Jaká je ale situace nyní, v roce 2024? Myslíte, že stále fotím s objektivy Zeiss? Ano, fotím...ale došlo u mě k několika změnám. Dokud jsem měl Nikon D850, nedokázal jsem si svůj fotografický život představit bez objektivů Milvus a zejména Otus. Na druhou stranu nikdo nemládne, síly ubývají a žádný šerpa není v dohledu. A přiznejme si to - objektivy Otus a Milvus jsou sice vynikající, ale také velké a těžké. Takže když jsem se chystal na fotoexpedici do Dolomit nejen na západ slunce, ale i na noční focení, nasázel jsem do fotobatohu vhodné objektivy, paralaktickou montáž, náhradní oblečení, jídlo, vodu... Abych to zkrátil, můj fotobágl vážil hodně přes 20 kg. Udělal jsem tedy krok, který překvapil i mě samotného. Vyměnil jsem Nikon D850 za Sony Alpha A1. A i když je D850 skvělý fotoaparát, Sony A1 je prostě dokonalý stroj. Této změny jsem ani na vteřinu nelitoval.
Tím pádem jsem se musel rozloučit se všemi objektivy Milvus a Otus. Koneckonců měly bajonet Nikon. Nakonec jsem se ale Otusu 28 f/1,4 nemohl vzdát. Jakmile si jednou vyzkoušíte fotografování s tímto objektivem, už se ho nedokážete zbavit. Takže jsem si koupil adaptér a nechal si ho. Navíc jsem si pořídil další objektivy od Zeisse, tentokrát řadu Loxia. 21 mm, 25 mm, 50 mm a 85 mm. Jsou to skvělé objektivy. Prostě Zeiss. S objektivem Loxia 50 mm f/2,0 v současné době natáčíme studiová videa pro náš YouTube kanál.
Objektivy Loxia jsou překvapivě cenově přívětivé. Jsou tedy dostupné pro většinu fotografů. Všechny mají stejný přední člen, takže potřebujete pouze jednu sadu šroubovacích filtrů. Ale hlavně jsou to malé objektivy, které můžete strčit do kapsy. Jsou to manuální objektivy, což mi při focení krajin dokonale vyhovuje. Nejčastěji fotografuji s objektivem Loxia 25 mm f/2,4. Víte, jak snadno se s tímto objektivem ostří?
Jednoduše zaostříte na nekonečno. A otočíte ostřícím kroužkem o malý kousek zpět. Hotovo. Vše je v rámci DOF, od nohou stativu až po nekonečno. Poprvé v životě nedělám před fotografováním zkušební snímky, abych zkontroloval zaostření. Jen zapnu takzvaný focus peaking v živém náhledu, abych zkontroloval, zda je drobné otočení zpět od nekonečna správné, a to je vše. Jednoduše fantastické.
A co Otus 28? Přiznám se, že už ho nenosím na denní focení. Ale pro fotografování hvězd je nenahraditelný. Jeho extrémně velký přední člen (95 mm) doslova vtahuje světlo. Navíc jeho perfektní ostrost a mikrokontrast od nejnižších clon... to vše z něj dělá dokonalý nástroj pro noční fotografii.